Reklama:

Slovo předsedy družstva

Vítejte na stránkách družstva


Podívejte se na výsledky hlasování našeho volebního okrsku, do kterého patří náš dům v parlamentních volbách 2017:

  1.    ANO 2011    24,17 %

  2.    Česká pirátská strana    16,04 %

  3.    Občanská demokratická strana 13,84 %

  4.    TOP 09    11.42 %

  5.    Česká strana sociálně demokratická    7,91 %

  6.    Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura    7,25 %

  7.    Starostové a nezávislí    4,61 %

  8.    Křesťanská demokratická unie - Československá strana lidová    3,29 %

  9.    Komunistická strana Čech a Moravy    3,29 %

10.    Strana svobodných občanů - Svobodní    2,41 %

11.    Strana Zelených    2,41 %

12.    Cesta odpovědné společnosti    0,87 %

13.    Strana práv občanů - Zemanovci    0,87 %

14.    Realisté    0,65 %

15.    Volte Pravý blok - www.cibulka.net    0,43

16.    Rozumní - Stop migraci, diktátu EU    0,43

    Jiné strany v našem okrsku už hlasy nedostaly. Je potěšitelné, že by se u nás komunisté nedostali do parlamentu.

Předseda (22. 10. 2017)


Na funkci prezidenta České republiky jsem podporoval pana Karla Schwarzenberga.

    Proč? Myslím si, že po uplynulých deseti letech je potřeba, aby funkce českého prezidenta byla rehabilitována nejen u nás, ale hlavně v zahraničí. Aby v čele státu stál někdo, kdo nebude dělat jen ostudu a za koho se nebudu muset stydět. Karel Schwarzenberg je člověk důstojný, zkušený, vzdělaný, vychovaný, ve světě uznávaný, má vynikající smysl pro humor, dokáže naslouchat. Není narcistní ani samolibý.

    Naopak na vládu Miloše Zemana si pamatuji velmi dobře. Jeho nástupem do funkce prezidenta by pokračovaly jen trapasy a ostudy jako za Václava Klause. Není náhodou, že Klaus Zemana doporučuje. Nechci další opoziční smlouvu. Za vlády Miloše Zemana připravoval sekretář Karel Srba vraždu novinářky Sabiny Slonkové. Vraždy novinářů jsou běžné v Rusku, ke kterému má Miloš Zeman tak blízko. Nejen přes Lukoil. Minimálně podezřelé bylo už financování jeho prezidentské kampaně. Ještě není prezidentem a už vzbuzuje pochybnosti z jakých peněz byla jeho kampaň financována. A takto by to bylo celé prezidentské období. Za vlády Miloše Zemana chodil na vládu záhadně zavražděný mafián František Mrázek. Miloš Zeman škemral o podporu jeho prezidentské kampaně dokonce i u Filipových komunistů! To je pro mě absolutně nepřijatelné. Tak, jako má Topolánek Dalíka a Bém Janouška, má Zeman Šloufa. Jenže narozdíl od Dalíka a Janouška je Šlouf komouš. Nechci, aby se vrátily staré pořádky, proti kterým jsem bojoval. Nechci na hradě nikoho jako je Václav Klaus nebo Miloš Zeman.

    Uvažujete-li ještě o volbě Miloše Zemana za prezidenta České republiky, pusťte si, prosím, video z této internetové stránky:
    http://zpravy.idnes.cz/video-jan-urban-o-zemanovi-dc0-/domaci.aspx?c=A130118_143643_domaci_jw

    V této souvislosti se nemohu nevyjádřit k neskutečně hloupé parodii Václava Klause mladšího, který v dopise Mafře narážel a zesměšňoval výslovnost textu české hymny Karlem Schwarzenbergem. Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám napsat text, který jsem se nakonec uveřejnit rozhodl, protože si myslím, že na hrubý pytel patří hrubá záplata.
    Syn Václava Klause - prezidenta si při svém hloupém vyjádření asi neuvědomil, že někdo s takovým obličejem a krásou po mamince, jako on, mohl být středem posměchu a parodií už dávno, ale ve slušné společnosti se to nedělá. A neudělal jsem to ani ve chvíli, kdy můj syn musel opustit základní školu, do které chodil od 1. třídy, aby si z ní mohl tenhle "krasavec" udělat své soukromé gymnázium. Asi nebude pro nikoho těžké uhodnout, že v době, kdy se tak stalo, vládla na radnici Prahy 4 ODS.

Předseda (18. ledna 2013)

   


Foto: Týden

    Na funkci primátorky hlavního města Prahy podporuji paní Markétu Reedovou, protože jenom jí věřím, že dokáže na pražské radnici účinně bojovat s korupcí.
    Paní Mgr. Markétu Reedovou najdete na volebním lístku pro volby do zastupitelstva hlavního města Prahy na prvním místě kandidátky strany Věci veřejné pro volební obvod číslo 3., do kterého spadá právě naše bydliště.

Předseda

 
Na stránce Zpráv a informací najdete celý můj dopis Městské části Praha 4 a primátorovi Bémovi (ODS) ve věci parkování motorových vozidel na našem sídlišti a zřízení oplocených soukromých placených parkovišť na místě dosud veřejných. Dále je na stejném místě zkopírována korespondence s pracovníkem radnice Prahy 4 ve stejné věci.
Předseda
 
Česká pojišťovna hrubě hazarduje s důvěrou klientů

    Dostal jsem, jako majitel osobního automobilu a klient České pojišťovny, které platím tzv. povinné ručení, zelenou kartu na rok 2004 a dopis od zmíněné pojišťovny s reklamním letáčkem na "Superprogram", na kterém byl také nějaký kód pro tuto hru. Začal jsem se zajímat o co se jedná a zjistil jsem, že Superprogram je jakási hra k 10. výročí televize Nova! Kdybych neseděl, asi by to se mnou seklo. Pojišťovna, které už léta svěřuji své peníze se spojila s někým, jehož jednání společně s neschopností vlády a parlamentu stálo všechny obyvatele České republiky přes 10 miliard Kč! Hned druhý den jsem se dostavil na nejbližší pobočku České pojišťovny a spolu s dalším pobouřeným známým jsme povinné ručení u ní zrušili celkem na tři vozidla. Doporučuji to i Vám všem ostatním, kdož si vážíte svých peněz a není Vám lhostejné kolik odvádíte státu na daních a jak ten s nimi nakládá. Kromě toho např. Pojišťovna České spořitelny má povinné ručení výrazně levnější, než Česká pojišťovna.
    Ovšem mnohem větší problém je, že u České pojišťovny máme pojištěn také náš družstevní dům. Proto se Vás jako předseda ptám: Máme začít jednat s dalšími pojišťovacími domy, které nejsou ochotny hazardovat s důvěrou svých klientů, o uzavření nové smlouvy na pojištění domu? Za Vaše odpovědi a názory (psané a posílané na některý z kontaktů uvedené na stránce s kontakty) děkuji.

Předseda

Kterým směrem?

    V poslední době je módou vyjadřovat se ke vstupu České republiky do Evropské unie. Aby členové družstva (ale nejen oni) věděli, koho si zvolili do svého představenstva, jaké jsou jeho názory a co se dá od něho očekávat, občas před nějakým důležitým krokem svůj názor zveřejním. Napíšu (také na tomto místě) jak se rozhodnu já a vysvětlím, proč tak učiním. Nemělo by tudíž dojít k nemilému překvapení členů našeho družstva např. ve věci mé politické orientace. Myslím, že ta je pro řádný výkon funkce předsedy družstva důležitá. Nesouhlasím s názory, že politická orientace je soukromou záležitostí každého občana. Většiny občanů ano, ne ale těch, kteří zodpovídají za majetek druhých, pracují s ním, mohou s ním disponovat, nebo mohou rozhodovat o důležitých věcech bezprostředně ovlivňujících způsob života jiných apod. To platí jak o našich finančních prostředcích svěřených státu z našich daní, tak o členských podílech bytového, nebo i jiného družstva. Asi by bylo na místě zbystřit a zaostřit na předsedovu činnost, kdyby se náhle stal členem komunistické strany, nebo ODS. Mohlo by potom reálně hrozit, že by prosazoval znárodnění nejen všech členských podílů v družstvu, ale celého domu, případně by přiznal, že podpis pod problematickým daňovým přiznáním je sice jeho, ale za pomoci schopného a drahého advokáta by tvrdil, že za něj přesto nenese odpovědnost. Proto opět po nějakém čase hlásím, že jsem nevstoupil do žádné politické strany a chci Vás seznámit se svým postojem k Evropské unii.
    Nejprve musím předeslat, že se referenda určitě účastním. Podoba, či spíše obsazení komor našeho parlamentu (zejména té dolní), současná osoba na Hradě a vůbec neutěšený stav naší společnosti je, mimo jiné, důsledkem také malé míry přímé demokracie. Jakmile tedy mám jakoukoliv příležitost o něčem, jako občan, rozhodnout, nikdy si to nenechám ujít. Výsledky demokratických voleb jsou u nás zatím stále ještě akceptovány a já doufám, že u referenda tomu nebude jinak. Navíc logickou úvahou lze jednoduše přijít na to, že čím méně lidí k hlasování přijde, tím má můj hlas větší váhu. Je také úžasným zadostiučiněním vidět kyselé ksichty lídrů politických stran, které prohrály, a já jsem k tomu mohl přispět. Přes ony kyselé ksichty je to mnohdy nejsladší moment v politice za celé volební období. To platí spíše pro volby do komor parlamentu, než o referendu.
    No a když už na to referendum přijdu, budu hlasovat pro vstup České republiky do Evropské unie. Ve vysvětlení proč, se neomezím jen na frázi, že jiná alternativa prakticky neexistuje, i když je pravdivá. Pokusím se své důvody rozvést.
    Zejména očekávám, že dojde ke zvratu plíživého návratu totalitních praktik do politiky a naší společnosti vůbec. Že konečně skončí zatím se stále prohlubující pronikání politických stran, jejich vlivu, do sdělovacích prostředků a jejich ovlivňování ať už přímé, nebo nepřímé. To jsou praktiky v demokratických zemích nepřípustné a nebylo by tam třeba možné, aby vznikla tak silná lobby, která by naprosto eliminovala spravedlivý požadavek, aby důsledky něčí soukromé podnikatelské aktivity nenesli daňoví poplatníci a to ve skandální výši přes 10 miliard (!Víte kolik to vůbec je 10 miliard? To je deset tisíc miliónů!!!) Kč. Jsem přesvědčen o tom, že by tam nemohla vzniknout ani taková situace, aby bylo nutné se obracet na nějaké arbitráže. Téměř polovinu zemí EU jsem již navštívil a tvrdím, že základní morálka ve většině z nich platí, je obecně platnou, někdy psanou, ale často nepsanou normou. Lidově řečeno, lidé jsou tam většinou vychovaní, běžně nekradou a vědí, co se nesluší, co se mezi slušnými lidmi nedělá. Po Sametové revoluci jsem se těšil, že teď už se bude morálka u nás také jen lepšit, sice pomalu, ale za dvacet let už bude určitě pokrok vidět. Ovšem pokud necháme vlivné sdělovací prostředky řídit takovými lidmi a do parlamentu budeme volit jejich soukmenovce, kteří je ještě podporují a chrání, budeme stále jen couvat. A nejen morálně. Věřím, že Evropská unie je poslední naší šancí, která by tento trend mohla zvrátit. Aspoň pozvolným prosakováním slušného chování, které nakonec tak znepříjemní život kovbojům divokého východu, že je odtud nakonec vyžene. Očekávám, věřím, doufám, že z parlamentu zmizí politické strany s neomylnými a nenahraditelnými vůdci, že je nebudou sponzorovat dávno zemřelí lidé, že prezident republiky vzejde z přirozené autority a tato nejvyšší státní funkce nebude obsazována nedůstojným způsobem, že o tom, koho budeme mít za prezidenta už nebudou rozhodovat komunisté, že už vůbec o ničem nebudou rozhodovat komunisté, že úředníci placení z našich daní budou pracovat tak, jak se od nich očekává (nejvíce vzdálení jsou této představě určitě soudci a mě trošičku mrzí, že je Evropská unie ochotna přijmout nás s takovým stavem soudnictví, jaký u nás je – soudnictví považuji za jeden z hlavních problémů této země), že pravicové strany budou skutečně pravicové (to znamená i poctivé!), že se změní natolik, aby nediskreditovaly pravici, že se zbaví zlodějů, kariéristů, klientelistů a jiných zkorumpovanců (Proboha! Zůstane v nich někdo?), že zákony nebudou upravovány tak, jak to zrovna nějaká strana např. ke svému vítězství ve volbách, nebo vítězství svého prezidentského kandidáta, potřebuje, že strany nebudou znovu kandidovat do dalších voleb dámy, které byly veřejně usvědčeny ze lži a když to udělají, že jim to voliči spočítají, že veřejně činní lidé, kteří budou obviněni z nějakého trestného činu odejdou z veřejného života minimálně do doby, než se prokáže jejich nevina, že takovým lidem bude znemožněno aspoň to, aby pravidelně kázali z obrazovky a známkovali lidi poctivé, atd., atd. Jak dlouho to bude trvat, nevím, ale jestli k tomu nedojde za našeho členství v Evropské unii, je velmi malá pravděpodobnost, že k tomu dojde kdy vůbec. Ale k některým pozitivním jevům dojde již brzy po našem vstupu. Např. se těším na to, jak při zahraničních cestách třeba na dovolenou se na letištích, nebo hraničních přechodech budu řadit do zeleného pruhu bez pasové kontroly.
    Z hlediska bytového družstva je náš vstup do Evropské unie neméně důležitý. Očekávám zejména konec regulace nájmů v nájemních bytech, což by mohlo přinést konečně kýžené finanční prostředky našemu družstvu na další investice a rekonstrukce a tím další zkvalitnění našeho bydlení.
    Je zajímavé sledovat, jak neochota a nesouhlas politických stran se vstupem České republiky do EU je přímo úměrná jejich nedemokratičnosti, množství totalitních prvků a praktik v jejich chování. Dokud takové strany budeme mít dokonce v parlamentu, musíme do EU co nejrychleji. Na referendu se s Vámi těším na shledanou.

Předseda 12. května 2003

HOME ZPRÁVY

INFOSERVIS

PŘEDPIS

SLUŽBY

VOLNÉ BYTY

NEPLATIČI

SLOVO PŘEDSEDY

STARŠÍ ZPRÁVY

STARŠÍ INFOSERV.

STARŠÍ PŘEDPISY

ANUITA

VOLNÉ NEBYTY

VYLEPOVAČI

KONTAKTY

DOMOVNÍ ŘÁD

LETECKÝ SNÍMEK

NAŠI PARTNEŘI

MÉDIA V DOMĚ

NABÍDKA POPTÁVKA

NAHORU-TOP

Předvánoční školení od České pošty

    Na poštu chodím, pokud možno, co nejméně. Díky přímému elektronickému bankovnictví jsem zapomněl jak se stávaly fronty na to, aby člověk směl na poště společně s kusem složenky odevzdat své těžce vydělané peníze. Když už musím služeb pošty využít, házím dopisy do poštovních schránek. Takže na poštu musím už opravdu jen v tom případě, když potřebuji odeslat doporučený dopis. Když vím, že mě tam čeká cesta, mám pokaženou náladu již několik dní předem a odkládám návštěvu poštovní úřadovny na poslední chvíli.
    Před Vánoci jsem ale na poštu potřeboval. Musel jsem odeslat důležitý úřední dopis na Obchodní rejstřík. Po zkušenostech z minulých let, kdy jsem zjistil, že ani doporučený dopis není žádnou zárukou toho, že dopis dojde (Posílal jsem před pár lety dopis s důležitými dokumenty soudu, doporučeně. Dopis nedošel, já jsem soudní při prohrál a pošta mi za ztracené psaní vyplatila “odškodné” 50,- Kč! A poštovní úřednice za přepážkou na mě ještě řvala, že jestli se dopis najde, budu muset těch padesát korun vrátit, jestli jsem si toho vědom!), posílám důležité dopisy jako cenné psaní.
    I přišel jsem 16. prosince 2002 na poštu v ulici Durychova v Praze 4 se záměrem odeslat cenné psaní. U příslušné přepážky stála fronta dlouhá asi šest osob. Poslušně jsem ji asi po 15 minutách vystál a když jsem přišel na řadu, úřednice na mě vykřikla, co tady chci s dopisem, když ona je přepážka na balíky. Nesměle jsem podotknul, že to, co chci poslat je cenné psaní a to bere jen přepážka na balíky, aspoň je to u ní napsáno. Větou “Jo, aha…” tento díl rozhovoru úřednice ukončila. Záhy však zahájila nový: “Tohle tady nesmí bejt. Na cenym psaní nesmí bejt škrtáno…” Skutečně jsem se při psaní adresy odesílatele spletl a přeškrtl jsem tam jedno písmeno v domnění, že tím je to opraveno. Úřednice však trvala na svém a zahájením rozhovoru se zákazníkem čekajícím za mnou jasně dala najevo, že se mnou o tom dále nehodlá diskutovat. Odkráčel jsem tedy od přepážky s nepořízenou a chystal se jít domů dopis přebalit do nové obálky (nová obálka předepsaná na cenné psaní stojí 9,- Kč). Ještě před tím jsem však potřeboval podat na jiné přepážce doporučený dopis, který si přála odeslat moje manželka. Postavil jsem se tedy do jiné, delší fronty k další přepážce. Opět asi po dvaceti minutách jsem přišel na řadu. Tedy měl jsem právě přijít na řadu, když se na zeleném displeji rozsvítil nápis “PŘEPÁŽKA UZAVŘENA” a paní úřednice hodila hlavou směrem vedle se slovy “Jděte ke kolegyni já tady končim”. Podíval jsem se tím směrem a začala se mi rychle hrnout krev do hlavy. Vedle u kolegyně byla další minimálně půlhodinová fronta. Co byste v této chvíli dělali? Vystál jsem tu už poslušně dvě fronty a neodeslal stále ještě ani jediný dopis! Byl jsem opravdu bezradný a nebyl schopen vymyslet nic, co by zabránilo nutnosti vystát tu potřetí nekonečnou frontu a to bez jistoty, že se v jejím finále zase něco nezhatí. Mezitím ale krev nahrnutá do hlavy a její vlastní sestra emoce ze mě začaly tlačit perly typu: “Prosím vás, vezměte mi ten dopis, nebo bude zle! Já tu potřetí stát frontu nebudu!” Že takovéhle formulace nemohly mít v mé věci úspěch, je jasné. Paní za přepážkou začala ječet tak, že to vzbudilo pozornost i místního příslušníka bezpečnostní agentury, který instinktivně začal pomalým krokem přistupovat k okénku, ze kterého se linulo: “Jak zle? No jak bude zle? Jo tak zle, jo? Tak kdyby nebylo zle, tak bych vám ten dopis možná vzala, ale když je zle…” a místo dokončení věty vztekle spustila za sklem přepážky šedivou žaluzii, která hlasitě pleskla o pult. Ohlédl jsem se za sebe na lidi čekající za mnou udiven, že se mě ještě nikdo nezastal. Jak to, že v té frontě nemám spojence? Ti lidé ještě nějakou chvíli v té frontě za mnou pořád stáli, i když jasně viděli, že nevlídný nápis svítí a je dokonce stažená žaluzie, ale nikdo ani nehlesl. Ti chápavější začali pomalu poslušně přecházet do té třetí, nejdelší fronty, která tak začala ještě více nabývat na délce, ale bez jediného slůvka zaklení, natož protestu. Nakonec jsem u té zažaluziované přepážky zůstal stát sám a také pochopil, že paní poštovní úřednice tento nerovný souboj opět vyhrála. Poslušně a rezignovaně, jako ovce, jsem se došoural na konec té třetí fronty, která se už zatáčela, jinak by vedla až před poštu, za halasných poznámek paní kolegyně úřednice od vedle typu: “…ááá, nějakej vánoční sympaťák!” a tázavých a zvědavých pohledů lidí ze všech ostatních front kdy že udělám to zle, které jsem sliboval. Žádné zle jsem neudělal, a ani nevím, jaké zle bych v takové chvíli mohl udělat. Naopak, měl jsem celých dalších asi 35 minut fronty na to, abych přemítal o tom, jak nás má tenhle úřad naprosto v hrsti, jak jsme odkázáni na jeho milost, nemilost, náladu, jak ani v takovéhle chvíli nemůžeme prásknout dveřmi a říci “Jdu ke konkurenci”. Mohu podat stížnost, to ano, a také jsem to kdysi párkrát udělal. Co myslíte, že se asi tak změnilo?
    Nicméně po vystání té třetí nejdelší fronty mi byl přijat první dopis. Jestli opravdu došel, dodnes nevím, ale odcházel jsem z pošty s vědomím, že mých cca 70 minut čekání ve frontách bylo nakonec korunováno částečným úspěchem. Úplný úspěch nastane, až doma přebalím to cenné psaní a pošta mi ho také přijme! Snad se to podaří také už za 70 minut!
    S přebalením dopisu nebyl problém, jelikož se na něm Česká pošta s.p., ani její úřednice nepodílely. Fronta u přepážky byla opět bytelná. V ten den jsem ale já na poštu asi opravdu chodit neměl. Když už jsem byl zase akorát na řadě, přede mnou už nebyl fakt nikdo, začal se cpát k okénku muž s balíkem. Vůbec jsem neměl v úmyslu nějaké předbíhání ve frontě dávat za vinu poště, ale věřte, nebo ne, zase v tom měla prsty. Ten pán se slušně zeptal, jestli tam může dát ten balík. Nechápal jsem z jakého titulu, když já už stojím ten den na poště čtvrtou frontu a on by chtěl jít hned bez fronty, tak jsem to zamítl. On se však na mě osopil, že se neptá mě a bez zaváhání šoupl balík za přepážku. Úřednice ho převzala a odbavila. Na můj už velmi nesmělý a opatrný dotaz, proč jsem zase ten poslední, kdo má na poště nějaká práva, jsem byl poučen, že se jednalo o tzv. PROFI BALÍK, který má dražší poštovné, a proto má všude přednost, tedy nemusí stát ani frontu! Napadly mě v této souvislosti nejrůznější voloviny, jako např. jak by pošta vyřešila případ fronty PROFI BALÍKů, jak by PROFI BALÍKům vysvětlovala, že musí čekat ve frontě, když mají absolutní přednost, proč neotevře samostatnou přepážku na PROFI BALÍKy, ale hlavně že to od revoluce šestinásobné poštovné, které hradím, je stále málo na to, abych nemusel stát na poště tři fronty, když chci poslat jeden dopis.
    Mezitím ale podání mého cenného psaní pokročilo: Paní úřednici se nelíbil jen počet mých podpisů na zadní straně obálky. Jenže já nejsem opravdu na poště nováček. Vím, jaké vědomí a znalost vlastních předpisů vládne mezi poštovními úřednicemi. Proto si obvykle raději s sebou nosím návod na vybavení cenného psaní, které je v ceně oněch devíti korun za obálku. Pohotově jsem ho vytáhl a předložil úřednici s průvodním slovem, že mám na obálce přesně takový počet podpisů, jaký vyžaduje tento návod, který čerpá z jejich poštovních předpisů. Hleděla na ten návod dlouho. Velmi, velmi dlouho, aby nakonec zamumlala své obvyklé: “Jo, aha…”
    Ještě bych se chtěl vrátit k těm zmíněným cenám za poštovní služby.
    Za komunistů (tím je opravdu žádným způsobem nechci legalizovat, nebo dokonce hájit) v roce 1989 stála poštovní známka na dopis 1,- Kč. Dnes, když chcete poslat totéž psaní, musíte zaplatit 6,40 Kč. To je 6,4 násobek. Srovnejme to s jinými, možná pro někoho nepopulárními poplatky: Kdyby byl stejným způsobem navýšen např. koncesionářský poplatek za televizi, stál by dnes 160,- Kč! Skutečnost je 75,- Kč. Koncesionářský poplatek za televizi dnes nedosahuje zdaleka ani poloviny valorizace, kterou za své služby požaduje Česká pošta! Jakým právem? Proč vláda v roce 2002 znovu vyhověla žádosti České pošty s.p. o možnost zvýšit ceny svých služeb, když ceny služeb České televize nemusely být zdraženy ani o korunu už přes pět let?. A to, prosím, srovnejte služby České pošty a České televize! Rozhlasový koncesionářský poplatek by musel dnes stát, kdyby se valorizoval stejně, jako ceny za služby České pošty, 96,- Kč! Mohl bych pokračovat: Kolik by musela stát 1 kWh elektrické energie, osobní automobil (Škoda Fabia by stála přes půl milionu!) atd., atd. Takové navýšení má obdobu snad jen u telefonních služeb a také je tím Český Telecom velmi populární a všichni ho za to přeci milujeme. Nakonec obě firmy mají stejnou prababičku. Jmenovala se kdysi “SPOJE”, takže i odtud možná pochází skoro až pokrevní podobnost v cenové politice a chování k zákazníkům.
    Po téhle předvánoční zkušenosti jsem začal hledat další cesty, jak se v běžném životě vyhnout České poště. Přišel jsem na to, že se to opravdu dá. Pro písemné dorozumívání na dálku se dnes už opravdu vžil jak e-mail (elektronická pošta), tak SMS. Při posílání balíků, zboží, nebo jiných objemnějších zásilek lze někdy využít i různé kurýrní služby, z vlastní zkušenosti k platbám složenek vřele doporučuji nějakou formu přímého bankovnictví (GSM banking, telebanking, internet banking, home banking…) a pokud nemáte žádný účet v bance, můžete složenku zaplatit také přímo na účet v bance příjemce platby. Vězte, že to bude rychlejší než na poště a pokud budete muset čekat, tak v příjemném křesle s pořadovým číslem v ruce. Možná se Vám zdá, že aspoň SIPO funguje dobře. Mějte však na paměti, že z každé platby přes SIPO si Česká pošta strhává poplatky. A poplatky jsou peníze. Myslíte si, že si Česká pošta za své služby zaslouží peníze? Já tedy ne. Aspoň ne v té míře, ve které si je účtuje. A pokud platíte SIPO inkasem, tak to je už téměř sebevražda, protože dát někomu takovému právo inkasa z Vašeho účtu, to už chce kus odvahy! Proto postupně ruším platby přes SIPO. Nejjednodušeji to šlo s Českou televizí. Jsem již dohodnutý, že koncesionářský poplatek budu platit přímo na její účet. Tím zajistím, že ho Česká televize dostane celý a nezadrhne se nic za nehty úředníkům z České pošty. Těším se, že se takto dohodnu i s dalšími příjemci mých peněz. Také dálniční známka se dá koupit např. u benzínové pumpy, kromě pošty. On-line terminály na sázkové hry Sazky jsou dnes nejen na poště, ale také v každé lepší trafice. A tam dostanete i ty poštovní známky, když je potřebujete.
    Na závěr můj vzkaz pro Českou poštu s.p.: Až si budeš pošto myslet, že tvé služby odpovídají cenám, které si za ně účtuješ, dej mi vědět. Přijdu se opatrně podívat a sdělím ti, jestli se zase můžeš ucházet o nějaké mé peníze.

Předseda (28. prosince 2002)

HOME ZPRÁVY

INFOSERVIS

PŘEDPIS

SLUŽBY

VOLNÉ BYTY

NEPLATIČI

SLOVO PŘEDSEDY

STARŠÍ ZPRÁVY

STARŠÍ INFOSERV.

STARŠÍ PŘEDPISY

ANUITA

VOLNÉ NEBYTY

VYLEPOVAČI

KONTAKTY

DOMOVNÍ ŘÁD

LETECKÝ SNÍMEK

NAŠI PARTNEŘI

MÉDIA V DOMĚ

NABÍDKA POPTÁVKA

NAHORU-TOP

 Již také člena představenstva našeho družstva zastihnete konečně i na mobilním telefonu.
    Až do července 2000 nebylo možné v případě jakékoliv havárie, nebo jiné nepředvídatelné události a nepřítomnosti všech členů představenstva v domě, nikoho z nich jakýmkoliv způsobem sehnat a o události je informovat. Od letošních prázdnin je tomu již jinak. Nákup mobilního telefonu pro představenstvo družstva z prostředků družstva jsem navrhoval několikrát, zvláště po zveřejnění sazeb sítě Oskar Českého mobilu, který nabízí např. i tarif za 10,- Kč měsíčně, aktivaci telefonu zdarma a přístroj pod 3000,- Kč. Protože telefon měl sloužit hlavně pro příchozí volání od členů družstva, nebo firem a jiných našich partnerů, zajímal jsem se o možnost zablokování odchozích hovorů, které je možné. Kromě toho na webových stránkách mobilní sítě Oskar si lze vypsat veškeré uskutečněné hovory z příslušného čísla, takže kontrola hospodaření představenstva s telefonními poplatky naprosto dokonalá. Přesto se můj návrh u všech členů představenstva nesetkal s pochopením a já nemám rád rozhodnutí vynucená většinovým hlasováním. Jsem raději, když představenstvo činí rozhodnutí jednomyslně. Nikdo pak není uražený, že byl přehlasován a nemůže přijít později s výčitkou "vidíte, já měl pravdu". Představy uvězněných lidí uvnitř domu po poruše elektronického přístupového systému (jednou se již stalo), vodovodní, nebo jiné havárie v domě, ve kterém se uživatelé postižených bytů nemohou dostat ke klíčům od uzávěrů, nebo vandalský útok po kterém se interier domu stane volně přístupným přes vysklenou výplň v době dovolených třeba na mnoho dnů, mě děsily již dlouhou dobu. K tomu věčné žádosti firem, se kterými jednám, o číslo na můj mobilní telefon a množství nepodařených schůzek a dohod jen proto, že jsme se honili týden přes své záznamníky. Poslední kapkou byla velice úspěšná smlouva o pronájmu nebytového prostoru, kterou jsme mohli dohodnout a  podepsat i přes mou hospitalizaci v nemocnici jen díky mobilnímu telefonu, který jsem měl v té době vypůjčený. Usoudil jsem, že pro další činnost když ne představenstva, tak určitě alespoň předsedy družstva, je mobilní telefon nutnost a že některé věci některým lidem prostě nevysvětlíte a koupil jsem si tedy mobilní telefon za své. Přesto, že je tedy můj soukromý, jsem ochoten ho používat hlavně pro potřeby družstva, protože jsem si ho koupil vlastně jen pro potřeby výkonu funkce předsedy. Ve svém soukromém životě bych se bez něho rozhodně obešel. Nastane-li Vám tedy nějaký problém z výše jmenovaných, nebo jiný, a budete-li mít potřebu o něm informovat někoho z představenstva družstva, a neseženete-li nás doma, nebo na obvyklých místech, můžete zavolat na číslo 608072143.

Předseda 29. 8. 2000

    Veřejnoprávní služba ?
   V naprostém šoku jsem byl po pondělním vysílání pořadu Radiofórum Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kam si 28. srpna 2000  moderátoři Pokorný a Nováček pozvali jakéhosi místopředsedu KSČM. Je teprve 10 let po pádu režimu, který byl oficiálně označen za zločinný a který instalovala také komunistická strana. Já osobně na něj už nikdy nezapomenu. Byl to režim, který zničil životy nejen generacím přímo v té době žijících, ale ještě generacím dalším, našim dětem, které už sice nežijí v socialismu, ale jeho důsledky budou pociťovat ještě jejich vnuci. Přestože žijeme již ve svobodné a demokratické společnosti, poslanci za komunistickou stranu sedí v parlamentu. Ano, byli řádně zvoleni ve svobodných volbách. Ale je zásluhou právě takových pořadů, jaký jsem zmínil, že jsou v naší společnosti stále spoluobčané, kteří jsou schopni komunistům znovu uvěřit a dát jim svůj hlas ve volbách. Opravdu si nemyslím, že je dobré za koncesionářské poplatky propagovat komunistické myšlenky, propůjčovat hlásnou troubu podobným demagogiím. Není také zanedbatelné, jak v tu necelou vysílací hodinu tragicky poklesla kultura projevu ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu (chápu, že najít v řadách komunistů člověka s inteligentním mluveným projevem bude asi potíž, ale právě proto by nás mohl rozhlas takových poklesků ušetřit). Že můj názor není ojedinělý, potvrdily všechny (do jednoho!) telefonáty posluchačů do vysílání.

Předseda 28. 8. 2000

Prodám byt, zn. Družstevní

    Pod tímto názvem natočili pro Českou televizi paní Lída Rakušanová a pan Jiří Krejčík ml. Dokument o současných problémech bytového družstevnictví u nás, rozumějte u nás v České republice. Byl jsem také osloven, zda bych k tématu nepromluvil na kameru, s čímž jsem samozřejmě souhlasil, protože si myslím, že diskusí na aktuální téma není nikdy dost. Z asi půlhodinového rozhovoru bylo nakonec tvůrci pořadu vybráno to, co bylo vybráno a já nemám nejmenších výhrad, protože kdo jiný, než režisér má právo rozhodnout o tom, co bude použito a co ne a tudíž je jasné, že se v pořadu neobjevila témata, o kterých jsem chtěl hovořit já a hovořil. Také vtěsnat všechny problémy zvoleného tématu do stopáže necelých 30 minut, to prostě nelze. Jako ilustrační záběry byly v pořadu použity také snímky našeho domu a okolí.

    Pořad měl předpremiéru zejména pro novináře, účinkující a další zájemce 9. Května 2000 v kině Mat v Praze, na Karlově náměstí (pozvánka pro všechny členy našeho družstva visela také na nástěnce v přízemí našeho domu), kam jsem byl pozván a dostavil se. Kromě dalších v pořadu účinkujících funkcionářů různých družstev se přišel podívat také předseda Svazu českých a moravských bytových družstev, pan Přikryl, který po skončení projekce také promluvil a o jeho projevu bych se chtěl zmínit na tomto místě. Informovat Vás o něm a hlavně na něj reagovat. Také proto, že mou reakci v sále kina pan Přikryl už neslyšel, protože po své řeči ihned zmizel s tím, že už měl být někde jinde na obchodním jednání.

    Pan Přikryl byl osloven jako první, aby řekl svůj názor na právě shlédnutý pořad a to jednak jako nejznámější osobnost v pořadu i v sále přítomná a také proto, že, jak jsem již uvedl, velice spěchal. Stručně řečeno, pořad se mu nelíbil a s důvody i já částečně souhlasím. Pořad je z podstatné části věnován “vytunelování” bytového družstva Kavčí skála v Říčanech u Prahy a klade otázku, zda to není jedna z prvních vlaštovek krachujících bytových družstev, zda se právě teď nespouští lavina, kterou známe např. z bankovnictví, cestovních kanceláří i výrobních podniků. I dle mého názoru není toto srovnání příliš přesné, protože v Kavčí skále došlo, podle zainteresovaných, k trestné činnosti. Jestliže je např. v představenstvu nějaké právnické osoby nepoctivec, nebude asi jednat v jejím zájmu a je úplně jedno, jestli se jedná o banku, cestovní kancelář, výrobní podnik, nebo bytové družstvo. Takový člověk porušuje zákon a proto volání po lepších zákonech není právě v tomto případě nic platné. V Kavčí skále měli prostě pech. Také já, když budu hodně chtít, mohu ze dne na den naše družstvo vytunelovat. Mám prostě tu možnost, protože jsem předsedou družstva, mám podpisové právo za celou právnickou osobu. I kdybychom schůzovali obden, tak druhý den po schůzi mohu jediným podpisem převést veškerý movitý majetek družstva, a tedy nás všech, třeba na Bahamy. A nepomohou ani pojistky typu podmínek všech podpisů členů představenstva na platebních příkazech, nebo jiných důležitých dokladech. Když se sejde představenstvo družstva ze samých zlodějů, tak se prostě o kořist podělí a třeba i s revizní komisí. Na tom ale přeci nelze zpochybňovat princip bytového družstevnictví. My už jsme na to možná všichni zapomněli, ale někteří si možná vzpomenete: Normální je přeci nekrást! Za prvé musím vědět, že bych se tím dopustil trestného činu (i když věřte, že po poradě s dobrým právníkem by se to dalo udělat možná i bez možnosti trestního postihu), ale za druhé, a to je podle mě nejdůležitější, je to nepřípustné, protože je to prostě nemorální. Jestli se teď té mé poslední větě smějete, jste exemplárním případem oběti čtyřicetileté výchovy v socialismu, nebo příslušníkem toho procenta skutečně bezcharakterních lidí, kteří to mají od přírody a které já říkám lůza.

    Tím ovšem můj souhlas s názorem pana předsedy Přikryla na pořad končí. V dalších hodnoceních pořadu a dalších názorech na bytové družstevnictví vůbec, se lišíme zcela diametrálně. Proč?

    Odůvodnění pana Předsedy, proč budou obrovská bytová družstva úspěšnější, než malá, je opravdu, mírně řečeno, trochu mimo. Vím o čem mluvím, protože jsem předsedou malého bytového družstva šest let a členy velkých družstev mám jak mezi známými, tak v příbuzenstvu a oni za mnou často přicházejí se svými problémy a prosbami o radu, nebo pomoc. Jen velká bytová družstva jsou prý, podle pana Přikryla, schopna přežít až 50 % neplatičů! Cože?!?! Ono existuje, nějaké velké bytové družstvo, kde je padesát procent neplatičů?! Proboha, kde bychom to byli? Snad jedině někde v Chánově, ne? Kdo je v představenstvu takového družstva? Kdo jsou jeho členové? Za celých šest let se nám v našem malém družstvu objevil jeden jediný neplatič. Že dluží za úhrady za bydlení jsme zjistili hned první měsíc po tom, co nezaplatil. Okamžitě dostal upomínku. Jakmile dlužná částka dosáhla výše několika měsíčních plateb, byly ihned podány dvě žaloby. Jedna na vyklizení bytu, druhá na uhrazení dlužné částky. Dnes ten pán u nás už nebydlí a byt po něm užívá slušná mladá rodina, která neměla kde bydlet a bytu si váží, platí řádně v předepsané výši a včas. Jak je možné, že si někde necháte líbit 50 % neplatičů? Jak je možné, že když jsme přebírali dům do našeho vlastnictví bydleli v něm čtyři nájemníci, kteří dlužili větší, nebo menší částku za bydlení? Dnes našemu malému družstvu nedluží nikdo! Neberou členové představenstva družstva náhodou peníze také za to, že zajistí řádný výběr úhrad za bydlení? Co dělá takové velké družstvo v klidu trpící 50 % neplatičů s morálkou svých poctivých členů, kteří řádně za bydlení platí? Tyto otázky bych panu předsedovi položil, kdyby neodešel. On možná opravdu netuší, že argument, který uvedl na obhajobu velkých družstev je nejlepším důvodem k jejich rozpuštění. Osobně znám jednoho člena z jednoho obrovského SBD a vím, kolik dlužil, když za ním poprvé přišli jacísi “vymahači dluhů”, kteří nevěděli ani pořádně, jak se dlužník přesně jmenuje. Něco podobného je prostě v malém družstvu, kde představenstvo řádně pracuje, nemyslitelné. Ale pro malá družstva hovoří naše další zkušenosti: Na členskou schůzi malého družstva může přijít každý člen. Každý člen se může osobně setkat s předsedou, se všemi členy představenstva. Na schůzi rozhoduje hlas každého jednotlivého člena družstva při hlasování o osudových rozhodnutích, i o maličkostech, každý jednotlivý člen může podat jakýkoliv návrh na schůzi. Toto zainteresování členů a jejich vědomí, že mají možnost cokoliv ve svém domě a družstvu změnit, nebo ovlivnit, vede k jejich zájmu o dům, o družstvo, více cítí svůj majetek. Proto se nám ještě za celou dobu existence družstva ani jednou nestalo, že by se nesešla nadpoloviční většina členů na členské schůzi! V malém družstvu se člen družstva cítí mnohem méně nájemníkem nějakého nedobytného molocha, cítí, že on je dílem té mozaiky, která tvoří právnickou osobu, které říkáme družstvo. On to družstvo může na každé schůzi vidět na vlastní oči, doslova si na něj sáhnout. Jasně vidí, že je jedním z členů, které to družstvo tvoří a bez něho a dalších členů, jako je on, by nebylo ani družstvo. Tak to cítím na schůzi i já, jako jeho předseda, když k těm členům stojím tváří v tvář a vsadím se s Vámi, že v takové atmosféře neřeknete do očí žádnému členu to, co mnohdy vyprodukuje anonymní sekretářka družstevního molocha na papír v odpovědi na žádost, nebo dotaz jeho řadového člena. Tento přístup je zcela patrný i z vyjádření pana Předsedy Přikryla, když na dotaz jednoho z přítomných v sále, proč mu ještě nikdy neodpověděl na žádný z dotazů, odpověděl, že jsou klubem bytových družstev, nikoliv organizací jejich řadových členů. Já mu to nezazlívám. Chápu, že odpovídat na tisíce dopisů, dotazů a žádostí není v lidských silách, ale já v našem malém družstvu stihnu odpovědět všem. Na každé schůzi je naprosto reálné, že dosavadní představenstvo, pokud nepracuje dobře, bude odvoláno a zvoleno nové. Řekněte mi, jak mohou v praxi nespokojení členové jednoho z desítek domů družstevního molocha ovlivnit prostřednictvím svého jednoho zástupce složení představenstva takového družstva. Jak může na jakoukoliv žádost kteréhokoliv člena družstva představenstvo odpovědět zamítavě jen proto, že mu to zákon umožňuje, když je možné žádosti vyhovět? Jak vůbec může někdo vysvětlovat, nebo dokonce omlouvat chování představenstva, které např. odmítá vydat byt do osobního vlastnictví člena jen proto, že požádal po stanovené lhůtě? Pro koho tedy pracuje představenstvo takového družstva, když ne pro své členy? A jsme u toho. Pro koho? Pro mě, předsedu malého družstva, je z důvodů, které jsem již vysvětlil výše, člen družstva nejvyšší svátost, pro jehož dobro bylo družstvo založeno, pro jehož spokojenost pracuje. Bez něho by nebylo ani představenstva. Věděl by ještě pan Přikryl o čem to píšu? Tuší to funkcionáři gigantických družstevních molochů?

    A co peníze? Na tom bychom se snad už shodli všichni, že peněžní toky jsou v malém družstvu průhlednější, než ve velkém. Veškeré prostředky vybrané v našem domě jdou do našeho domu a nikam jinam, takže nemusíme mít obavu, že se z našich peněz opravuje střecha, fasáda, nebo výtah na domě na druhém konci města, který nikdo z nás třeba ani nikdy neviděl. V takovém případě členové družstva i ochotněji přispívají na fond oprav, když vidí, že se z jejich peněz dům skutečně zvelebuje. Když dochází k častějším vandalským útokům, které je nutno odstraňovat, pociťují to na své peněžence zase jen členové toho domu, kde k vandalismu dochází a neplatí ho slušní lidé z jiných domů.

    Atd..., atd... Opravdu bych mohl vršit další a další argumenty, ale budu rád, když mi odpoví někdo ze zastánců družstevních molochů a uvede zase ty svoje. Neberu ani argument, že malé bytové družstvo je více ohroženo různými finančními výkyvy, nebo nečekanými událostmi. To riziko přece nemůže být větší, než u rodinných domů. Tam jsou majitelé odkázáni úplně jen sami na sebe. Naopak, princip solidarity, na kterém je bytové družstevnictví postaveno je právě nejefektivnější v malém družstvu.

Předseda (17. 5. 2000)

    Původně jsem si myslel, že úvahám, zamyšlením a reakcím na výše uvedený pořad České televize "Prodám byt, zn. družstevní", je konec. Obdržel jsem však dvacetistránkový elaborát, který je zvláštním pokusem předsedy Svazu českých a moravských bytových družstev, pana Přikryla o hodnocení, nebo vysvětlení, nebo odsouzení, či výklad (nebo já nevím co, museli byste se ho zeptat) zmíněného pořadu. Nazval ho skripty a na čtvrté straně dokonce samizdatem. Prý proto, že pochybují (nevím, kdo je míněn pod množným číslem, když jiný autor, než pan Přikryl jmenován není - tento jev se prý nazývá Železného syndrom), že se média budou tímto zabývat. Já se domnívám, že to bude hlavně proto, že takový blábol by těžko někdo dobrovolně oficiálně vydal. Takže ho vydal pan předseda sám a rozdával ho na jakési své tiskové konferenci, Já jsem na ní nebyl, ale jestli měla tiskovka úroveň podobnou tónu zmíněného samizdatu, musel to být opravdu užitečně strávený čas. Posuďte sami:
    Pan Přikryl cituje doslovně a dokonce foneticky (!) všechny účinkující v pořadu a poté jejich výstupy komentuje. Kdybych měl k dispozici elektronickou podobu tohoto "díla", předložil bych Vám ji na tomto místě, abyste se mohli přesvědčit. Ale bohužel, mám ho jen na papíře a rozhodně ho přepisovat nehodlám. Zkoušel jsem ho najít na internetu přes různé vyhledávače, ale pokud vůbec SČMBD má nějaké internetové stránky, tak o nich vyhledávače nevědí.
    Abyste si udělali obrázek o stylu, jazyku a úrovni textu, uvedu jen dva příklady. Jeden se týká přímo mé osoby, protože ani na mých výrocích v pořadu nezůstala nitka suchá, i když jsem dopadl ještě relativně dobře v porovnání s některými dalšími spoluúčinkujícími. "Vy, toho víte o družstvu podezřele málo", vzkazuje mi autor a pokouší se uvádět argumenty, o kterých jsem již psal výše, v předchozím článku. Já si naopak myslím, že o našem družstvu toho vím více, než pan Přikryl. Vím, jak vypadají domy, ve kterých bydlí moji známí a příbuzní, ke kterým chodím často na návštěvu a které vlastní velké družstevní molochy. Vím kolik za bydlení platí a vím, jak vypadá náš dům. Co ještě potřebuji vědět k tomu, abych mohl porovnat, jaká forma a velikost družstva je efektivnější, průhlednější, bezpečnější? Dalece horší je však jiná věc: Pan předseda Přikryl nejenže cituje účinkující foneticky, u předsedy BD Energetiky dokonce popisuje mimiku: "smích v tlustém obličeji" (strana 8.), ale právě v citátu mé osoby je taková chyba, že nevím, zda jde opravdu o nepozornost autora, nebo úmyslné překroucení celého smyslu mého příspěvku. V pořadu jsem jasně řekl: "Tady potřebujeme v podstatě nějakej plat na představenstvo, fond oprav a to ostatní jsou drobnosti." Pan Přikryl v přepisu vypustil slovo ostatní, takže podle něho jsem řekl: "Tady potřebujeme v podstatě nějakej plat na představenstvo, fond oprav a to jsou drobnosti". Cítíte ten rozdíl? Byl záměr takto otočit smysl mého příspěvku? Kdybych řekl něco podobného, jako že fond oprav je drobnost, to bych toho asi o družstvu opravdu moc nevěděl. Stav některých domů ve vlastnictví starých velkých družstev asi může někde nasvědčovat tomu, že fond oprav je tam drobností. Ne tak u nás. Kdyby se pan Přikryl při psaní elaborátu alespoň chvílemi nad textem zamyslel, nemohl by snad takovou hloupost vědomě napsat. Této "nenápadné chybičky" jsem si při čtení textu všiml, protože si moc dobře pamatuji, co a jak jsem na kameru řekl. Zbytek textu, citáty všech ostatních účinkujících jsem se skutečným obsahem televizního pořadu neporovnával, takže nevím, zda tam takových nenápadných lží není více. Ale i kdyby, není to u tak "závažného" dokumentu vlastně jedno?
    Skutečné argumenty podložené příklady jsem měl možnost číst mezi reakcemi na pořad, které jsem obdržel, např. od předsedy jednoho velkého bytového družstva z Moravy, které je dokonce členem Svazu pana Přikryla. S tímto panem předsedou družstva Panorama byla diskuse zcela jiná - zajímavá, věcná a také jsme si elektronickou poštou vyměnili mnoho zajímavých dopisů. Ne pan Přikryl, ale pan ing. Vaculík mě přesvědčil, že všechna velká bytová družstva, která jsem v pořadu nazval molochy, nemusí být těžkopádná, nedobytná a neefektivní, ale jejich velikost a množství členů mohou být v několika málo ojedinělých případech dokonce výhodou. Mám však obavu, že to bude jedna z mála bílých vran. A jejich domy, ani styl bydlení, jsem na vlastní oči také neviděl. Mám však vlastní zkušenost, že mentalita tamního obyvatelstva a tím i členské základny a také představenstva, znamená, mimo jiné, menší kriminalitu, vandalismus, pověstnou "protřelost", lepší vztah k majetku a pevnější morální zásady. Proto se tam, podle mého, může dařit i velkým družstvům lépe, než u nás. Není to však, samozřejmě, zdaleka důvod jediný.

Předseda 12. 6. 2000

Dnes o lůze

V pořadu České televize “Prodám byt, zn. Družstevní” jsem uvedl, že důsledkem nesmyslného komunistického systému přidělování bytů (např. různým bodováním, kdy množství bodů bylo možno získat vstupem do KSČ, zatímco sociální aspekty byly až druhotné, dalším obvyklým způsobem byla korupce apod.) došlo k tomu, že dnes bydlí v sídlištních domech slušní lidé, vedle lůzy a z toho vyplývá množství problémů, které provází nájemní i družstevní bydlení. Toto mé prohlášení vyvolalo různé reakce. Od zcela souhlasných přes rozpačité, až po reakci pana ing. Přikryla, který napsal, že by si netroufl nikdy označit někoho za lůzu, neboť jsme všichni občané. To já neježe v tom nevidím rozpor, ale s naprosto klidným svědomím označím za lůzu toho, koho za lůzu považuji. A koho k ní řadím, o tom bych tedy rád v rámci vyjasnění si věcí, napsal více.

V prvé řadě za exemplární příklad lůzy považuji neplatiče. Avšak do dočasné platební neschopnosti se může dostat i slušný člověk. Pokud takový řádně požádá např. o odklad úhrad za bydlení, nebo splátkový kalendář, není důvodu mu nevyhovět. Kolik procent neplatičů však s takovým návrhem kdy přišlo? Většina neplatičů zneužívá bezzubosti současných zákonů a soudnictví a neochoty, nebo neschopnosti představenstev některých družstev bránit se. A už zcela bez skrupulí je třeba hodnotit neplatiče - uživatele nebytových prostorů, protože Ti mohou, narozdíl od neplatičů v bytech, prostor kdykoliv opustit, když nemají na nájem a přesto to neudělají. S tímto druhem lůzy máme velice bohaté zkušenosti, o čemž se můžete přesvědčit v sekci našich internetových stránek nazvané “NEPLATIČI”.

Za druhou ne méně nebezpečnou skupinu lůzy považuji vandaly ať už tzv. nedbalostní, nebo úmyslné. Ti se najdou jak mezi členy družstev, nebo bydlícími nájemníky, tak i vně (určitě znáte sprejery). Tento druh lůzy se vyznačuje neschopností vytvořit si vztah k majetku. Jednak proto, že sama nikdy žádný neměla, nebo ho dostala v podstatě zadarmo a jak známo, člověk, který vždy dostal všechno zadarmo a nikdy si nemusel sám nic ze svého zaplatit, vydělat si na to, si majetku neváží, protože nikdy nepoznal jeho cenu.

Tolik k lůze, která má přímý vliv na úroveň bydlení nejen slušných členů bytového družstva, nebo jiných soukromých domů, ale i v obecních, nebo státních nájemních domech. Avšak projevy a aktivity lůzy lze vidět denně na každém kroku i mimo resort bydlení. Za minulého režimu jsem se dostal nejdále do Bulharska, ale po revoluci jsem projel prakticky celou Evropu, od Španělska po Skandinávii a musím zdůraznit, včetně Švýcarska. Švýcarsko zdůrazňuji proto, že jsem měl možnost bydlet v Zurichu týden v činžovním domě a dá se říci, že dnes mám jakousi ucelenou představu o tom, jak bych si představoval náš dům nejen uvnitř, ale také vně i jeho okolí. Proto řadím mezi projevy lůzy i další chování, mnohdy zdánlivé drobnosti, které mě ale často drsně vracejí zpátky na zem a které svědčí o tom, že do vyspělé Evropy mnozí z nás opravdu ještě nepatří. Ať je to odmítání třídit odpad (odhazování odpadků vůbec), nebo jen vyklepávání popelníků z aut na parkovišti, telefonování za jízdy automobilem z mobilních telefonů, bezohledné způsoby parkování, nedávání přednosti chodcům na přechodech, dodržování rychlostních limitů (vůbec chování řidičů velmi vypovídá o procentu lůzy ve společnosti), procento kuřáků a jejich chování k nekuřákům, způsob chovu a venčení psů v hustě obydlených čtvrtích atd., atd...

Když se rozhlédnete okolo sebe, vypadá to, že v naší zemi je větší procento lůzy, než např. v zemích Evropské unie. Zásadně odmítám tvrzení, že je to dáno mentalitou českých národů. Naopak. Před válkou vytvořil morálně silný český národ nejuznávanější demokracii v Evropě se silným hospodářstvím. Následujících 50 let totality udělaly, bohužel, z většího množství národa, než je normálně obvyklé, jen podřadnou lůzu. Z výše uvedeného vyplývá, že příslušnost k této lůze vůbec nesouvisí s jejími majetkovými poměry. U nás máme totiž také zvláštní druh lůzy v bílých límečkách, zloděje, jezdící v drahých automobilech. Je jen na nás, na každém z nás, zda a jak rychle se z toho prokletí vysvobodíme. Já strašně moc chci. Pomozte mi! Snad nemusím připomínat že házení volebních lístků se jmény kandidátů příslušejících ke straně komunistické do urny při volbách je cestou zpět, právě k té lůze. Ukažme si, že už jsme dospělí a do té vyspělé Evropy patříme!

Předseda (26. 6. 2000)


Vážení členové našeho družstva, na této internetové stránce budou nejen pro Vás, ale také pro naše nájemníky, návštěvníky našeho domu i naše zákazníky k dispozici aktuální a zajímavé informace zejména od předsedy družstva, ale v dalších rubrikách i od Vás, nebo dalších členů představenstva. Budu zde odpovídat na Vaše nejčastější dotazy a informovat pokud možno, co nejpodrobněji o veškerém dění uplynulém i budoucím v našem domě a družstvu. To samozřejmě neznamená, že bychom končili s vydáváním Informačního servisu pro členy družstva. Zde byste však měli naleznout ještě více informací, než v Informačním servisu a to podrobněji a častěji. Budu velmi rád, když i Vy budete do těchto inernetových stránek přispívat. Zařadíme sem Váš dotaz, komentář, článek apod., pokud bude zajímavý i pro další čtenáře. Příspěvek můžete poslat poštou, přinést mi ho osobně, přednést do telefonu, nebo poslat elektronickou poštou, e-mailem na adresu, která je uvedena na stránce kontaktů. Sdělte mi, prosím, Váš názor na tuto novou prezentaci našeho družstva, jako informačního a kontaktního média. Věčné šťouraly bych chtěl upozornit, že tato služba nestojí naše družstvo a tedy ani peněženky členů vůbec nic. Pouze čas předsedy. Těším se na Vaše vzkazy a reakce.

Děkuji, předseda. (27. 9. 1998)

Bytové družstvo je právnická osoba, kterou zastupuje několikačlenné představenstvo. Členy představenstva volí ze svých řad členové družstva na členské schůzi. Představenstvo poté volí na své schůzi představenstva mezi sebou předsedu a místopředsedu představenstva. Mám tu čest být již od založení našeho družstva, po několik let, předsedou představenstva našeho družstva. Je-li vůbec vhodné, abych sám hodnotil proč tomu tak je, proč si mě nejen členové družstva, ale také členové představenstva opakovaně volí do svého čela, domnívám se, že je tomu tak proto, mimo jiné, že jsem jednak aktivně prosazoval zařazení našeho domu do privatizace bytového fondu, ač do vlny, ve které jsem to chtěl stihnout, původně zařazen vůbec nebyl. Za vydatné pomoci několika nadšenců, kterým nikdy nemohu být dost vděčný za to, že mě přesvědčovali v krizových chvílích, kdy se zdálo vše tak beznadějné, abychom se nevzdávali, se nakonec podařilo přesvědčit potřebný počet nájemníků, abychom mohli být do privatizace zařazeni. Zde bych chtěl poděkovat za trpělivost nejen našim členům, ale také úředníkům Obvodního úřadu, realitním kancelářím, Obchodního soudu atd., že měli trpělivost se mnou a ostatními nadšenými kolegy, kteří jsme se neznalí předpisů, zákonů a obvyklých zavedených postupů učili řídit a vést právnickou osobu za pochodu, pouze ve svém volném čase, při zaměstnání, občas i o svých dovolených, to když nám už naši zaměstnavatelé nechtěli povolovat další volno na jednání s úřady, jejichž úředníci pracují jen dopoledne. Omlouvám se i za občasné trapasy z výše uvedených okolností vzešlých. Tím rozhodně nechci naznačit, že bych byl už dnes profesionálním neomylným předsedou. Připomene mi to většinou nějaká firma, nájemník, nebo dokonce člen družstva našeho domu, který využije kliček v právních normách, nebo jiných předpisech, a neporušujíc žádný zákon učiní krok, který bych od slušného člověka neočekával. Takto dostávám za vyučenou poměrně často a musím přiznat, že mi to dokáže dost otrávit náladu i na delší dobu. Věřím, že dalším důvodem, proč je mi projevována důvěra při volbách představenstva je přecijen markantní rozdíl ve vzhledu, vybavenosti a vůbec atmosféry a kvality bydlení v našem domě nejen v porovnání s bydlením v době komunistické diktatury, ale i v porovnání s některými jinými domy stejného typu ať už v nejbližším okolí, v Praze, nebo republice dnes. Tím rozhodně nechci naznačit, že je to jen má zásluha. Naopak. Myslím, že je to perfektním týmem, který se z představenstva družstva postupně za uplynulé roky vytříbil. Pokud je v tom nějaký můj prvek, potom snad má trvalá snaha o to, aby nájemníci, kteří se rozhodli před lety založit družstvo, investovat své peníze do komunisty zdevastovaného domu a platit znova za byt, který za uplynulé desítky let již několikrát zaplatili, nelitovali nikdy ani vteřinu, že tento krok učinili. Veškeré mé činy, jako předsedy družstva, vždy sledovaly tento cíl a ani do budoucna tomu nebude jinak. První roky po založení družstva k tomu bylo jen málo příležitostí. Jsem rád, že se to začíná zlepšovat a výhody členství začínají být markantní u nás v domě možná o to více, že sdílíme dům s nájemníky, kteří do družstva ve stěžejní chvíli vstoupit odmítli. Hrozně moc chci, aby naši členové tenhle rozdíl cítili co nejzřetelněji. Budou u mě vždy na prvním místě. Nájemníci si musí uvědomit, že užívají cizí (náš) majetek, který jsme jim propůjčili, či spíše jsme nuceni jim propůjčovat za směšné regulované nájemné, které nepokryje ani běžný chod družstva, tím méně nějaké nákladnější opravy, nebo rekonstrukce. Bohužel, někteří z nich se chovají, jako by jim byt patřil. Současné zákony nám, bohužel, vůbec neumožňují se s takovými vypořádat. Mohou si být ale zcela jisti tím, že vstřícnost k nějakým jejich nadstandardním požadavkům u mě, dokud budu předsedou, nenaleznou. K tomu se ale asi dostaneme později, nebo na jiném místě Stránek družstva.

Domnívám se, že bych měl na sebe prozradit něco obecnějšího, něco o tom, co jsem za člověka, co ode mne lze v životě i ve funkci předsedy družstva očekávat i naopak, co očekávám já nejen od života, ale i od Vás, od našich členů, od nájemníků, od zákazníků, dodavatelů atd. a kde mají mé názory a postoje svůj původ. Našim členům by tento můj malý autoportrét měl pomoci v rozhodování, zda jsem se svojí filozofií a názory na řešení problémů přijatelný jako předseda i pro další volební období a zda pro mě mají opět zvednout ruku. Budu rád, když na to zareagujete Vašimi názory na náš e-mail a přivítám, když se ke zveřejnění takových svých obecných představ rozhodnou i ostatní členové představenstva našeho družstva.

Takže, mé nejvyšší dokončené vzdělání je střední odborné, elektrotechnického směru ukončené maturitní zkouškou s prospěchem “prospěl”. Z ní jsem, samozřejmě ještě za hlubokého komunismu, nastoupil do klasické “pětiletkové” továrny. Přes deset let v neskutečně špinavém provozu řízeném lidmi bez odborných schopností, zato však s červenou knížkou, jsem přišel o poslední iluze o socialistickém státním a ekonomickém zřízení, které jsem, přiznávám, tehdy po skončení školy, možná měl. Na pracovišti jsem se denně setkával s neuvěřitelně chytrými, inteligentními lidmi, bohužel, ale jen jako se svými kolegy a nikoliv nadřízenými. Mnozí z nich pocházeli z podnikatelských rodin první republiky, kterým komunisté zničili rodiče a životy jich samých. Popisuji to proto, abyste pochopili důvody a původ mého pravicového smýšlení a názorů. K nim by ale určitě stačilo těch patnáct - dvacet let života v reálném socialismu. Opravdu není lepší školy a reklamy pravice, než si zkusit soudruhusmus na vlastní kůži. Pro ty, kteří byť jen koketují s myšlenkami socialismu a komunismu bych ponechal jejich skansen s dvoutisícovým platem, špinavými obchody s takypotravinami, ale spíše prázdnými regály, zato frontami až ven, s tuzexy s hradbami vexláků, polorozpadlé domy se žlutorudými nápisy o bezchybnosti Sovětského svazu a výčty splněných úkolů, s dvěma skvělými programy státní televize, devizovými přísliby, Rudým Právem, atd., atd... Podobnými atributy bych přece mohl popsat snad stovky dalších stránek. Já opravdu nerozumím tomu, jak je možné, že na to tolik lidí zapomnělo. Vždyť je to tak nedávno!

Přesto, že můj odpor ke komunismu každým dnem stoupal a ke konci osmdesátých let se proměnil až v nenávist, musím konstatovat, že žádným disidentem jsem nebyl. Na všech demonstracích před listopadem 89 jsem si dával velký pozor, abych se nedostal do dosahu těch dlouhých bílých pendreků, o nichž si dodnes myslím, že jsou schopny zasadit i smrtící úder. Tehdejší policejní a státní brutalita mě děsila. Stačilo těch pár vtípků, které jsem zrealizoval proti tamní základní organizaci KSČ, až mě jeden přivedl na koberec k jednomu z rudých zvířat, kde mi bylo vyhrožováno podáním trestního oznámení za šíření poplašné zprávy (o komunistech), kde nebyl jeden zlý a jeden hodný, ale čtyři blbí. Z výše uvedeného je asi jasné, že mě do strany nechtěli, i když mi to jednou, krátce po škole nabídli. Kupodivu jsem z odmítnutí (které jsem si opravdu s gustem vychutnal) neměl nikdy žádné potíže. Je ale fakt, že z platu mi už nebylo sebrat co a degradovat mě nebylo kam. Členem žádné strany jsem nebyl a nejsem dodnes, i když do budoucna nevylučuji nic.

Tolik snad k původu mých politických názorů. Z nich vyplývají priority pro dnešek. V souvislosti s výkonem mé funkce v představenstvu družstva bych snad vyzdvihl mou preferenci nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, svobody jednotlivce. Proto např. hájím zcela volné a svobodné nakládání členů družstva se svými byty, pokud je v mezích zákona a neobtěžuje jiné členy. Rozhodně na mě nikdy nezkoušejte pokřik typu “ale víte, kolik on z toho pronájmu má peněz?!” Jestli něco nesnáším, potom je to závist. Privatizace bytu může být pro členy družstva právě příležitostí vylepšit si svou finanční situaci. Byla to investice a pokud se někomu takto vyplatila, je to jen dobře. Nájemníci naopak musí pochopit, že oni investovat odmítli a proto teď nemohou očekávat stejné výhody, jako ti podnikaví, kteří se nebáli jít do určitého rizika. Pokusy pronajímat nájemní byt je právě hrubým porušením nedotknutelnosti soukromého (našeho) vlastnictví a proto ho budu nemilosrdně potírat. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví ale hájím nejen v oblasti bytové, ale obecně a myslím si, že současné právo a schopnosti policie ho nejsou schopny dostatečně zajistit. Jsem proto příznivcem aktivní obrany vlastníků proti vandalům, zlodějům a jiným zločincům. Jakákoliv agrese proti majetku je obvykle zbabělým krokem ve chvíli, kdy se jeho majitel nemůže bránit. Takto zbabělou zákeřnost je tedy určitě možné opětovat. Konkrétně: Myslím, že pokud např. nachytáte zloděje, jak Vám krade auto, je naprosto legitimní napadnout ho zezadu, což by za jiných okolností bylo zákeřné, zbabělé a nečestné.

Má filozofie bydlení: Obecně: jsem příznivcem vyšších poplatků za luxusnější bydlení, než bydlet stroze za co nejméně peněz. Nebýt limitován penězi, představoval bych si náš dům asi takto: V přízemí vrátnice se službou 24 hodin denně, prosklené portály orámované mosaznými, nebo nerezovými plechy, vně i uvnitř domu kamery napojené na S.T.A., aby se kterýkoliv z členů družstva mohl na svém televizoru podívat co se děje v domě i v jeho okolí, kdo k němu jde na návštěvu, kompletně trvale osvětlené přízemí vně i uvnitř, za skly vertikální žaluzie, v nebytových prostorech malý bazén a posilovna pro členy družstva, na chodbách denně vysávané koberce, záclony za okny, na stěnách alespoň reprodukce obrazů, vše v určité barevné koncepci, počítačem řízený dvourychlostní rychlovýtah s telefonem, hudbou, informačním textovým displejem a dvojitými kabinovými i šachetními dveřmi, na střeše luxusně vybavená terasa, vnitřní video a komunikační okruhy, pod domem vybavené podzemní garáže pro automobily našich členů, nebo aspoň parkoviště se zajištěným místem pro každého člena atd..., to je samozřejmě sci-fi. Reálně by mi stačilo, kdyby se z našeho sídliště, nebo alespoň domu, stala v poslední době často vzpomínaná tzv. “dobrá adresa”. Děsí mě totiž celkem reálné a mnohdy i podložené vize urbanistů a architektů, kteří v dlouhodobém horizontu předpovídají proměnu panelových sídlišť ve slumy. Ono to tak teď zatím nevypadá, byt u nás v domě nyní stojí okolo milionu korun, takže je to spíše záležitost pro ty bohatší vrstvy. Když ale srovnáte náš byt s byty, které se stavějí nyní, je to již o něčem jiném. I kdybychom skutečně s naším panelákem udělali všechno to, co jsem popsal na začátku tohoto odstavce, tvář komunistické králíkárny z něho asi nikdy nevymažeme. Vysoká cena našich bytů je způsobena katastrofálním nepoměrem mezi poptávkou a nabídkou, jako důsledkem čtyřicetileté bytové politiky komunistů, nikoliv tak vysokou kvalitou bydlení. Ti majetnější by mohli mít v budoucnu, až se nabídka více přiblíží poptávce, asi opravdu tendenci bydlet v lepším a naše komunistické paneláky by se mohly stát sídlem chudších, nebo dokonce nejchudších vrstev. Nevím jak Vám, ale mně se tahle vize příliš nezamlouvá. Proto mám snahu udělat z našeho domu něco alespoň o stupínek lepšího. Byl bych rád, kdybychom v družstvu, a projevilo se to i na hlasování na schůzích, všichni byli zajedno v tom, že běžná údržba a opravy chátrajících součástí domu jsou naprosto nevyhnutelné a samozřejmé. Jestli občas investujeme i do něčeho luxusnějšího, do nějakého nadstandardu, o tom se pojďme bavit, o jeho míře pojďme hlasovat. Za jeden z hlavních úkolů představenstva považuji zajistit na takové akce finanční prostředky. Vždy ale nejprve od nájemníků bytů, nebo nebytových prostorů a potom teprve od našich členů, když to jinak nejde. To je má filozofie.

Těším se a čekám na Vaše názory a přeji Vám spokojené a šťastné bydlení u nás v domě.

Předseda 12. 10. 1999

Jak používat stránky družstva: Příspěvky jsou většinou řazeny v každé rubrice tak, že první, tedy nahoře je uveden příspěvek nejnovější. Čím níže v každé rubrice, tím jsou příspěvky staršího data. Výjimku mohou tvořit příspěvky, které byly psány, uveřejňovány, nebo přidávány na stránky družstva více dní po sobě, nebo na pokračování. Do každé rubriky se dostanete rychle kliknutím na odkaz v úvodní stránce. Pokud Vám Váš prohlížeč hlásí při načítání stránek družstva nějaké chyby, jako např. špatnou syntaxi, předpis způsobující delší načítání, nebo jiný error, ignorujte ho, prosím, a hlášení odklepněte. Program není dokonalý, špičkový počítačový odborník nejsem a tyto malé potíže by Vám neměly znemožnit navštěvovat stránky družstva a číst jejich obsah.

Děkuji, předseda (29. 9. 1998)

 
Upozornění pro lékaře: V našem družstevním domě je 18 % bytů nájemních, v nichž bydlí nájemníci, kteří nejsou členy družstva. Pět ze šesti takových nájemníků platí regulované nájemné. To znamená, že družstvo, jako majitel domu a jeho členové se musí stále skládat na nákladnější opravy a rekonstrukce, na které regulované nájemné nestačí. Nechceme bydlet v polozříceninách se zanedbaným interiérem a chátrajícím exteriérem, takže nám nezbývá, než nájemníky stále dotovat. Proto mám jedno důležité upozornění pro všechny lékaře: Jako předseda neodmítnu žádný sponzorský dar našemu bytovému družstvu od slušného člověka, ale jakmile se do byť jediného nájemního bytu v našem domě nastěhuje lékař, navrhnu představenstvu družstva, aby byl ke sponzorskému daru přímo vyzván. Pokud přiměřený sponzorský dar neposkytne, navrhnu představenstvu vyhotovení plakátu a jeho umístění před vchodové dveře do jeho bytu, příp. ještě do vestibulu vchodu do domu. Jestliže případný nový nájemník z řad lékařů přistoupí na smluvní (neregulované) nájemné, potom samozřejmě k žádnému sponzorskému daru družstvu vyzván nebude. Byl bych velmi nerad, kdyby si toto mé prohlášení bral nějaký lékař osobně. Já panu Rathovi také věřím, že osobně proti žádnému pacientovi nic nemá.

Předseda představenstva 4. února 2000

  BLAHOPŘEJI všem členům družstva !

A nejen jim, ale také našim nájemníkům, lidu České republiky, vládě České republiky, minulým pravicovým vládám, které na tom mají, podle mého názoru, větší zásluhu, oběma komorám parlamentu, ale zejména presidentu České republiky, kterému bych chtěl také poděkovat za největší díl odvedené práce. Blahopřeji všem i sobě ke vstupu České republiky do N.A.T.O. ! Dorazili jsme k první důležité vytoužené metě na cestě do svobodného a demokratického světa. Ekonomicky nám to, díky velmi dlouhému a tragickému komunistickému experimentu, bude ještě nějakou chvíli trvat, ale politicky jsme již definitivně zakotvili tam, kde jsme vždy chtěli být a kam jsme patřili. Já nám všem k tomu ještě jednou skutečně ze srdce blahopřeji!

Předseda představenstva družstva (12. 3. 1999)

HOME ZPRÁVY

INFOSERVIS

PŘEDPIS

SLUŽBY

VOLNÉ BYTY

NEPLATIČI

SLOVO PŘEDSEDY

STARŠÍ ZPRÁVY

STARŠÍ INFOSERV.

STARŠÍ PŘEDPISY

ANUITA

VOLNÉ NEBYTY

VYLEPOVAČI

KONTAKTY

DOMOVNÍ ŘÁD

LETECKÝ SNÍMEK

NAŠI PARTNEŘI

MÉDIA V DOMĚ

NABÍDKA POPTÁVKA

NAHORU-TOP